Příběhy 20. století

V pražském Bazaru u medvěda desítky let leželo staré album plné fotografií kovbojů a výstřižky z německých novin inzerující varietní vystoupení Dua Harwards.

V roce 1952 se v Dobrušce na internátě odehrál až neuvěřitelný případ. Zámečnickému učni Karlu Pfeifferovi bylo patnáct let, když ho tu zatkla Státní bezpečnost. Vyslýchali ho čtyři policisté. Křičeli, ponižovali, nutili ho, aby přiznal, že s vychovatelem Karlem Wurmem punktovali státní převrat. Vzrůstem malého chlapce sprostě uráželi, nadávali mu do esesáckého spratka.

Obecní úřad ve východočeské obci Hroubovice nedaleko Chrudimi dodnes sídlí v domě, který kdysi patřil obchodníkovi Johannovi Huschovi. Bydlel v něm s židovskou manželkou Hedvikou a čtyřmi dětmi.

Po 2. světové válce se v obci Saladín na Šumavě do sebe zamilovali dva mladí lidé: sedmnáctiletá Marie Vávrová a pětadvacetiletý strážmistr SNB Josef Hasil, legendární převaděč, agent CIC, estébáky přezdívaný Král Šumavy.

„V době noční mezi 14. a 15. březnem 1939 za sněhové vichřice přepadly naši republiku hitlerovské hordy. Bylo to pro mne neuvěřitelné, neboť jsem sloužil v naší armádě jako pohraniční voják.

„Podpisem Charty 77 jsem sdělila, na jaké straně stojím. Byla jsem spokojená a šťastná,“ vypráví neobyčejně statečná někdejší disidentka, třiadevadesátiletá Otta Bednářová.

Když byly v roce 1938 po Mnichovské dohodě odtrženy od Československa pohraniční oblasti, většina Němců, kteří v nich žili, to nepochybně vítala. Většina ovšem nikdy neznamená všichni.

Týden co týden už od května 2006 slýcháváte rozhlasové Příběhy 20. století na stanicích Českého rozhlasu Plus v neděli ve 20.00 hodin a na Radiožurnálu v sobotu po 21.00 hodině.

O Vánocích roku 1953 se konal v Českých Budějovicích soud před kterým se hájila boromejka Terezie Bílková, řeholním jménem Edigna. Komunistický soudce, známý vysokými tresty za „politické“ zločiny, se překvapivě slitoval.

Statek ve Smetanově Lhotě v jižních Čechách, kde dnes žije Magda Konvalinová, patřil jejím prarodičům z otcovy strany. Jmenovali se Alois a Růžena Bláhovi, jejich syn byl František Bláha.

Ve sklepě domu Jána a Evy Mozolákových ve vesnici Krajné na západním Slovensku byl v letech 1944-1945 sklepní úkryt.

Paměť národa získala unikátní nahrávku vzpomínek židovského sedláka ze Šumavy Františka Schnurmachera z roku 1982.

Objevila se unikátní nahrávka z roku 1982, na které vypráví židovský sedlák ze Šumavy František Schnurmacher o neštěstí a velkém dramatu své rodiny za 2. světové války.

Když se studenti Fakulty architektury Vysokého učení technického (VUT) v Brně v listopadu 1989 dozvěděli, že komunistická policie brutálně zbila demonstranty na pražské Národní třídě, vzbouřili se a začali stávkovat.

Květoslava Bartoňová, Leonid „Levko“ Dohovič, Hana Truncová, Alžbeta Vargová, Jarmila Weinbergerová – to jsou letošní laureáti Cen Paměti národa. Paní Bartoňové je cena udělena in memoriam, nepřála si totiž, aby byl její příběh za jejího života zveřejněn.

Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě, nemohla už skoro chodit ani jíst, na hrudi se jí tvořily boláky skvrnitého tyfu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali ji do náruče a odnesli do nemocnice.

Na začátku léta 1951 zatkla StB Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení za údajnou velezradu a špionáž.

Bylo mu jen čtrnáct let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let do lágru. Rusínský chlapec Leonid „Levko“ Dohovič, který se narodil 29. září 1935 v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.

Květoslava Bartoňová, tehdy Axmanová, zachránila po válce 43 dětí ze zničených východoslovenských vesnic v takzvaném Údolí smrti. Do obcí Nižná Pisaná a Vyšná Pisaná vezla v létě 1946 se spolužačkou Věrou Kristovou z Učitelského ústavu a dvěma gymnazisty sbírku šatstva a dalších potřebných věcí.

V pátém patře pražských Hlávkových kolejí bydlel v jednolůžkovém pokoji student posledního ročníku medicíny Jan Opletal. Vedle něj měl pokoj student prvního ročníku techniky Ladislav Bém.

V době pandemie užívají politici, novináři a dokonce i zdravotníci poměrně často válečné výrazivo: jsme teď „v boji s virem“, musíme se proti nepříteli „sjednotit“ a „vyhrát válku“; abychom znali situaci na bojišti, promlouvají k nám lékaři „z první linie“.

Blíží se Den válečných veteránů, kdy si 11. listopadu připínáme na oděvy na znamení úcty k těmto lidem kvítky vlčího máku. Letos se sbírka na pomoc veteránům odehraje nejspíš převážně digitálně.

Začněme vzpomínkou, kterou dnes už asi nemá nikdo jiný: 21. srpna 1968 byl patnáctiletý Miroslav Šik s rodiči a bratrem na dovolené v Jugoslávii.

V roce 1970 poslal královéhradecký soud do vězení tři mladíky: Jeníka, Doubka a Dolenského. Nejvíc dostal čtyřiadvacetiletý Miroslav Jeník – deset měsíců. Čím se provinili tito dělníci zaměstnaní v dolomitových jeskyních Bozkov?

Na československých hranicích s Rakouskem a západním Německem pochytala před rokem 1989 pohraniční stráž stovky lidí, kteří se pokoušeli dostat na svobodu přes tzv. železnou oponu.

Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány legendárnímu hokejistovi a politickému vězni Augustinovi (Gustavovi) Bubníkovi. Československý reprezentant byl na podzim 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou špionáž a velezradu.

Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se rozhodli prchnout přes hranice do Sovětského svazu.

Před sedmdesáti lety se v komunistickém Československu konalo sčítání lidu, z něhož mimo jiné vyplynulo, že tři čtvrtiny obyvatel se stále hlásí k římskokatolické církvi, byť mnozí jistě jen formálně.

Bylo mu jen čtrnáct let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let do lágru. Rusínský chlapec Leonid „Levko“ Dohovič, který se narodil 29. září 1935 v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.

Dne 10. listopadu 1951 byli v Praze na Pankráci popraveni (přesněji zavražděni) Alfred Plocek, Miloslav Franc a Jaroslav Peške.

Před 79 lety, 8. září 1941, zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu (dnes Petrohrad). Blokáda trvala neuvěřitelných 29 měsíců do konce ledna 1944. V obleženém městě zahynul skoro milion lidí hlady.

Na novém židovském hřbitově ve Světlé nad Sázavou má hrob Josef Margolius, obchodník z nedalekých Velkých Křepin. Zemřel v roce 1936.

Dva výstřely z poloautomatické pistole ráže 7,65 mm Browning stačily a 50 milionů lidí rukovalo na frontu. Osm milionů zahynulo v zákopech 1. světové války v blátě, sněhu, zásahem kulky, probodnutím bodákem, roztržením granátem.

Ve středu zemřel válečný veterán Viktor Wellemín. Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobruku, zúčastnil se také bojů u Dunkerque. Před pěti lety jsme jeho příběh připomněli v pořadu Příběhy 20. století.

Brněnská švadlena Danuše Muzikářová se narodila 13. července 1951, příští rok by tedy slavila 70. narozeniny.

Juliána Lápková pochází z malé vesnice Vřesce nedaleko Tábora. Její rodina tady více než sto let hospodařila na 16 hektarech půdy.

„Věděli jsme, odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny, kde jsme se narodili, kde bychom chtěli být. Ale kde byl domov?

V Nýznerově u Jeseníka na hranicích s Polskem žili za první republiky Hadwigerovi, početná sudetoněmecká rodina.

25. listopad 1953 si Radslav Švéda pamatuje dodnes: „Když se máma se mnou loučila, řekla mi, že se vrátí. Byly mi čtyři roky. Vrátila se, ale až za deset let.

Byl květnový podvečer roku 2000. Kráčel jsem pražskou ulicí Heliodora Píky, oblečen ve vycházkové uniformě vojáka základní služby, vypráví autor pořadu Mikuláš Kroupa.

Dne 13. října 1976 kolem páté hodiny odpoledne seděl hudebník Josef Rössler přezdívaný Bobeš na vyšetřovně Státní bezpečnosti v pražské Bartolomějské ulici.

Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945.

Dne 23. června 1944 přijela do terezínského ghetta delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Na Den otců 21. června připadá i smutné výročí justiční vraždy armádního generála Heliodora Píky, legendy protinacistického odboje, kterého komunisté popravili na Borech oběšením na šibenici v roce 1949.

Před sedmdesáti lety – od 31. května do 8. června 1950 – se konal vykonstruovaný proces s údajnými vlastizrádci, kteří měli působit proti lidu „v žoldu kapitalistických nepřátel“.

Před sedmdesáti lety – 31. května 1950 – začal asi nejznámější vykonstruovaný soudní proces v Československu, na jehož konci byla smrt někdejší poslankyně Milady Horákové a další justiční vraždy.

Paměť národa objevila výjimečný příběh. Dvě studentky učitelství, Květa Axmanová a Věra Kristová, v roce 1946 zorganizovaly záchranu 45 dětí z válkou zničeného tzv. Údolí smrti.

Po 2. světové válce se tisíce Čechoslováků ocitly v zoufalé situaci. Během bombardování tito lidé ztratili domovy, trpěli hlady a nemocemi.

Když před pětasedmdesáti lety dorazila do českých zemí Rudá armáda, znamenalo to osvobození od německého nacismu – a současně podřízenost jiné totalitní velmoci.

Za úspěchem československých letců ve slavné Bitvě o Británii za 2. světové války nestojí jen jejich um, odvaha a nasazení, ale také mechanici, kteří se starali o letouny.